LilySlim Weight loss tickers

O mě

Tenhle blog jsem založila v březnu 2008 s tím, že zhubnu do mé graduace, která se konala v červenci téhož roku. Bohužel se mi to nepodařilo, jako už mnohokrát před tím a i následující 2 roky jsem se marně pokoušela zhubnout.
img007.jpg
Velryba na graduaci v červenci 2008
V září 2010, kdy se moje váha vyšplhala na krutých 95kg, jsem se do hubnutí obula pořádně, kompletně jsem změnila jídelníček a do svého života přidala pohyb. Za 7 měsíců se mi podařilo zhubnout 17 kg. 
Ted' (konec dubna 2011) jsem mírně zaseklá, váha ne a ne se pohnout (v jídle se moc nehlídám), ale dál pokračuju ve cviční a do červencových narozenin bych chtěla mít 75kg. Můj konečný cíl je velikost 38-40. Nebo 65-70kg. Vůbec si to totiž nedovedu představit :) Mám šaty (vel 40), ve kterých jsem v roce 1999 maturovala a do těch bych se chtěla vejít :)

Já v roce 1998. Žádnej hubeňour jsem nebyla, ale proti tomu, co sem ted', jsem byla hotová špageta :)
Obezitu máme v rodině, ale já tvrdím, že obezita není dědičná, že dědičný je způsob stravování. To mi připomíná povídku, kterou mi kdysi řekla kamarádka Klára:

Maminka dává sekanou na pekáč, odkrojí patku a dá do trouby. Dcera to vidí a ptá se "Mami, proč jsi odkrojila tu patku?'' ''To mám od mojí maminky, běž se zeptat jí.'' Dcera jde za babičkou a ptá se jí to samé. Babička odvětí: ''To už dělávala moje maminka, běž se zeptat jí.'' Načež dcera jde za prababičkou a ptá se jí to samé. Prababička odpoví: ''Protože sem měla malou troubu.''

Moje maminka mě sice učila vařit a mě bavilo si zapisovat všechny recepty do nového sešitu a nalepovat si související obrázky vystřihlé z časopisů. Ale u toho to většinou skončilo. Vaření mě, co by pubertální dítko, nebavilo.
Na intru sem byla živená odpornou stravou ze školní jídelny a to byl taky důvod, proč sem přestala jíst maso (nikdy mi stejně moc nechutnalo a ty odporný flaxy jsem jíst odmítala). V kuchyňce na intru, v rámci šetření, byla jen rychlovarná konvice, tak sme si pořád dokola dělaly čínské polívky, nebo sme do stánku chodily na hranolky, pizzu atd.
Rok po škole jsem bydlela v Praze a se stravováním to nebylo o moc lepší- polívky z pytlíku, pizza u okýnka, chleba s něčím.
Pak jsem odjela do Anglie, rodině jsem vyvářela (=ohřívala polotovary), postupně jsem přibírala a až když jsem se osamostatnila, tak se ve mě probudil zájem o vaření. Sice tam byly i polotovary a hotovky, ale už pravidelně vznikala jídla vyrobená od začátku, podle receptů. Pak jsem se seznámila s mým nynějším přítelem, který vaření zbožňuje, užívá si to a díky němu už skoro nevím, co jsou hotovky nebo polotovary. Rozdíl mezi námi je ten, že já když mám hlad, tak chci, aby to bylo co nejrychleji hotové (např co nejrychleji připravit salát a co nejrychleji ho dopravit do žaludku), a Keith, ikdyž má hlad, tak si nejdřív jídlo vybere z kuchařky a pak si ho uvaří, ikdyby to trvalo hodinu :)

Další fakta o mě, jídle a sportu:
  • rekord nepožití rozkousaného masa a nespolknutí je 3 hodiny (ve školce jsme měli maso, který jsem ale nebyla schopná spolknout a až doma jsem ho vyplivla)
  • nikdy v životě jsem neuvařila knedlík, ani klasickou českou omáčku nebo knedlo-zelo-vepřo
  • z rodinné výchovy na základce jsem na vysvědčení měla trojku, protože jsem na mrkvovou pomazánku zapomněla přinést mrkev, deku jsem chtěla vyprat s džínama a čajovou konvici jsem namočila do jarové vody
  • v roce 1999 jsem při tělocviku na trampolíně skočila za 1, ale po špatném doskoku následovaly 2 operace naprasklého meniskusu a přetrhlého vazu (a taky konec pohybu, ale to mi tenkrát tolik nevadilo)
  • na jeden recept, který jsem si vystřihla z Vlasty (bramborové řizky s nivou) a který jsem ve svých 19ti vařila asi každý měsíc, sem vyhrála mikrovlnku od Alberta :)
  • miluju pálivá jídla
  • miluju thajskou, indickou a čínskou kuchyni

To je prozatím vše.

Martina
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...