LilySlim Weight loss tickers

úterý 22. února 2011

Hurá a soutěž?

Už nám opravili internet, já píšu z tepla domova a popíjím svůj oblíbený černý čaj s mlékem :)
postcard020.jpg

Všimla jsem si, že tohle je můj článek číslo 101! Sto příspěvků! To by chtělo nějak oslavit, co vy na to? Co třeba nějakou soutěž, kde byste mohli vyhrát třeba nějaký produkty vhodné k bubnutí? Pište návrhy, já zatím budu přemýšlet :)


rekapitulace 24. týdne

Už od středy nám nejde internet. Proto ty odmlky a proto žádný obrázky. Tenhle článek jsem si napsala doma a pak v kavárně, kde je zdarma WiFi, ho zkopíruju do bloggeru. První dny mi to nevadilo, ale sedmej den už mě to nebaví.


V pátek jsem se vážila a úbytek mám celých 10deka. No. Nadšená z toho pochopitelně nejsem, protože jsem se sportovně činila, ale zase na druhou stranu jsem se činila i stravově. Hlavně po večerech mě honila mlsná. Naštěstí doma toho moc na zub nemáme.


Pohyb:

Pondělí: 40min chůze do posilovny, 15min rychlé jízdy na kole, 15 min na cross trenažéru, 40min chůze domů

Úterý: Běhání po Londýně a veletrhu filmu

Středa: 45min power jóga, 30 min cvičení s trenérem

Čtvrtek: hodina Zumby

Pátek: 15min kolo, 15min cross trenažér, 30min posilovna (jak jsem popisovala tady)

Sobota: 2hodinová procházka v městečku u moře, který jsme navštívili (pršelo,mrholilo)


Takže pohybu jsem měla dost, hlavně stehna jsem po pátečním posilování měla namožený ještě druhej den.


Jídlo:

Víkendy jsou tragický. Většinou jdeme ven, bud' na jídlo, nebo jen tak popít a musím se přiznat, že se tolik nehlídám. Večeře mám teda vždycky bez přílohy, už jsem si na to tak nějak zvykla.


V pátek taky proběh pokus o půst/pročištění, začala jsem banánovo-pomerančovým koktejlem, k obědu pak koktejl z avokáda, banánu a špenátu, ale pak jsm měla příšernej hlad, pokoušela jsem se to zapít litrem vody, dopila sem zelený 'bažinec', ale hlad jsem měla pořád. Tak jsem si udělala rajčatovou polívku s řapíkatým celerem, cibulí, zázvorem a bazalkou. No a pak jsem celej ''půst'' zakončila půllitrem bílýho.


čtvrtek 17. února 2011

já a posilovna 2.

Včera jsem šla na jógu. Když cvičitelka viděla samé povědomé tváře, tak se nás zeptala, jestli si dáme něco trošku rychlejšího. A než jsem stihla odpovědět, už jsem se rozcvičovala. Jely jsme jak o závod a úplně jsem zapomněla, že jsem měla být unavená z práce. 45minut power jógy uteklo jako mávnutím proutku, já se obula, srolovala rohožku a letěla na druhou schůzku s trenérem.

Čekal mě nový trenér, takovej stále se usmívající se mlad'och (říkejme mu B.). S nadšením vzal můj index, kde už jsem měla předepsaný cviky od pondělního trenéra A. Na rozcvičení mě posadil na kolo (načež sem s povzdechem obrátila oči vsloup), ale čekalo mě jen 6 minut a ukázalo se, že trenér B. bude čísílka sledovat se mnou. Aspoň jsem se zeptala na vše, co mi nebylo jasný (jakou si mám dát zátěž, jakou rychlostí mám jet atd). Když zjistil, že jsem předtím byla na józe, tak mi to zkrátil na 4 minuty (juchů!).

Pak mi ještě předved předepsané cviky s činkama, míčem, jedním posilovacím strojem a cviky jen tak na žíněnce. Jsem ráda, protože to je přesně to, co jsem chtěla: cviky na kritické partie (břicho) a na zpevnění poprsí. A hlavně to jsou cviky, který můžu provozovat doma (pominu-li ten jeden posilovací stroj). Trenér B. mi taky vysvětlil, jak přenášet váhu, aby mě nebolely kolena, co dělám špatně atd. Takže ted' už z posilovny snad nebudu mít takovou hrůzu. Ikdyž, kdo ví! Protože jsem se vždycky lekla, když tam ty chlapi při zvedání činek začali hekat/vzdychat/zuřit. A po druhý sem se lekla, když jeden cvičící důchodce, ležící na žíněnce, měl KRAŤOUNKÉ, VYKROJENÉ a hlavně VOLNÉ šortky! Žádná radost pohledět, vám řeknu.

úterý 15. února 2011

Já a posilovna

Marně se snažím vzpomenout, KDY a PROČ mě to napadlo jít do posilovny. Asi jsem musela být smyslů zbavená, když jsem na recepci žádala o schůzku s trenérem.

Každopádně jsem v pondělí dorazila v určený čas, k určenému trenérovi. Proběhl 'výslech' a vše se zapisovalo do mého indexu-karty nebo jak to nazvat. Ptal se mě, co mě přivedlo do posilovny (to je to, co právěže nevím!!), vysvětlil mi, jak tyhle schůzky budou probíhat, mluvil o 3 až 12ti měsících (to chlapec netuší, že dávám posilovně MAXIMÁLNĚ měsíc), když se mě ptal na výsledek, kterého bych chtěla dosáhnout, tak sem odpověděla, že chci ještě zhubnout 10kg, zbavit se pupku a zpevnit se.
Pak mě zvážil a když váha ukázala 80kg, tak sem mu řekla, že by si měli koupit novou, jelikož tahle ukazuje BLBĚ. Ale byla sem oblečená a měla jsem v sobě jak snídani, tak oběd. Pak mě měřil- paže měřil obě (já si měřím jen pravou) a to zvedlou do výše ramen, se zat'atou pěstí. Boky měřil na 3 místech a vybral z toho tu nejširší míru. U měření stehen jsem se uchichtávala, jelikož mu metr pořád padal z rukou a chvílema jsem se už chtěla přeměřit sama. Veškeré výsledky zapisoval do indexu, sice mi je říkal, ale vše proběhlo v COULECH a já ani po 10ti letech v Anglii je neumím převádět (určitě ne v rychlosti a z hlavy). Ale jestli jim metr měří stejně tak, jako váha váží, tak to určitě budou mít špatně ;)

Pak proběhla přednáška o zdravé stravě, že cvičení nebude mít efekt, když se nacpu hamburgrem nebo čokoládou (chlapče, chlapče, asi tě odkážu na tenhle blog!) a pak mi doporučil, že bych se cvičením měla začít rovnou dneska a zeptal se, který z těch přístrojů mě baví nejvíc. Baví? Tápavě jsem se rozhlídla po posilovně a do oka mi pad rotoped- kolo mě přece baví, tak sem mu to řekla. A dál? zněla další otázka trenéra. Znovu jsem se rozhlídla, znovu zatápala a tentokrát mi do oka padla slečna, která až ladně cvičila na ''cross'' trenažéru.
A to už jsem seděla na rotopedu a šlapala, abych dala do oběhu čísílka. Trenér vysvětloval jejich význam- čas (pro začátek mi dal 15min), rychlost (měla jsem se držet mezi 12-14km/hod), obtížnost, vzdálenost, kterou jsem ušlapala, spálené kalorie a další čísílka, který sou mi utajený, ale prej nejsou důležitý. Pak mi ještě vysvětlil funkce cross trenažéru a opustil mě.

Začala jsem rotopedem. Nastavila si obtížnost 5 (ani nevím, jaká je nejvyšší, ale 5 to určitě není) a rozjela se. Čísílka se rozpohybovaly, já vzorně šlapala a pozorovala měnící se čísla. Ve zkratce- ČAS vůbec neubíhal, kalorie se zdálo, že NEUBÝVALY už vůbec, udržet si doporučenou rychlost bylo čím dál tím víc obtížnější, ze mě LILO a hlavně sem se neskutečně NUDILA! Sice tam nahlas vyřvávala hudba a já přečetla veškerý cedule s příkazy, zákazy a upozorněním, ale zbylých 14 minut nebylo co dělat ani na co koukat! Po 15ti jakž tak přežitých minutách jsem se přesunula na cross trenažér. Nastavila sem obtížnost a snažila se chytnout pohyblivých madel na ruce. Byla to fuška, protože jsem se nechtěla majznout, ale zastavit jsem nemohla, protože by se mi vynulovalo číslování (a každá vteřina drahá!!!!). Po pár pokusech se mi to podařilo a už jsem jela. Ovšem jestli slečna na sousedním trenažéru vypadala ladně, tak já sebou neskutečně trhala a cukala. Zkoušela jsem se uvolnit, zpevnit, zrychlit, zpomalit, ale furt sem byla taková trhavá. Tak sem se radši držela těch nepohyblivých madel. A zas začal ten samý problém- NUDA. Budu muset vymyslet, jak se zabavit. Napad mě iPod, bud' s vlastní hudbou nebo se španělštinou, ale nevím, jestli něco přes tu jejich hudbu uslyším. Pak mě napadlo vzít si Kindle a číst si, ale zase to tahat do posilovny, dávat na to pozor... Jak to řešíte vy??? Pro mě je to fakt záhada a šílená nuda :(
Ve středu po józe jdu na druhou schůzku. Tam mi prej ukážou víc cviků a představí víc mučících/nudných přístrojů.

Sportu zdar!

pátek 11. února 2011

rekapitulace 22-23. týdne

Rekapitulaci 22.týdne jsem sepsala v minulém článku. Tenhle týden jsem opět vyrazila na jógu, ale únava byla poznat-všechno jsem hůř zvládala :( Na čtvrteční zumbu jsem se moc těšila, ale taky to nebylo ono-moc mi neseděl výběr hudby a spíš to všechno připomínalo aerobic. No snad příští týden bude lepší :)
Jinak novinka- v pondělí jdu do POSILOVNY! Ano, JÁ se zapsala do posilovny. Během 30ti dnů budu mít 5 setkání s osobním trenérem, který mi vytvoří osobní plán, tak jsem na to zvědavá. Potřebuju se totiž zbavit pneumatiky, tak jsem se rozhodla dát mučícím přístrojům druhou šanci.

Váha, se kterou jsem 1.září začala: 95 kg
konec 1. týdne: 92.5 kg
konec 2. týdne: 91.5 kg
konec 3. týdne: 89.6 kg
konec 4. týdne: 89.6 kg
pátek, 5. týden: 88.5 kg
pátek, 6. týden: 87 kg
pátek, 7. týden: 85.8 kg
pátek, 8. týden: 85.2 kg
pátek, 9. týden: 85.2 kg
pátek, 10. týden: 84.6 kg
sobota, 11. týden: 84 kg
pátek, 12. týden: 83 kg
pátek, 13. týden: 83 kg
pátek, 14. týden: 81.8 kg
středa, 15. týden: 81.1 kg
pátek, 18. týden: 79.6 kg
pátek, 19. týden: 79.8 kg
sobota, 20. týden: 79.7 kg
pátek, 21. týden: 79.1 kg
pátek, 23. týden: 78 kg

Takže během 2 týdnů jsem se zbavila kila. Což není až zas tak špatný na to, kolik dortíků jsem snědla a alkoholu vypila :) Ještě se musím přeměřit, jelikož jsem zaznamenala změnu na hrudníku. Nový podprdi, o kterých jsem psala před měsícem, jsou ve stádiu vzadu stáhnout dolů a ve předu nadhodit zpátky. Otrava.

Jo a ostříhala jsem si vlasy. Dlouhý mi prostě neluší. A ještě se bude zkracovat. Profesionálem :)

Jsem zpátky!

Řeknu vám, takovejhle pracovní maraton jsem ještě nezažila.
Poslední lednovou neděli jsem se přesunula do Londýna a kolotoč začal. Sotva jsem si odložila tašku, hned už jsem dostala několik úkolů, udělat tohle, tamhleto, skočit sem, tam, dodělat tohle, vyřídit telefony a mejly, obstarat vše potřebné, nastěhovat 50 exhibitorů, ujistit se, že mají vše, co si objednali, usmívat se na návštěvníky, zjistit proč ten a ten dobrovolník nedorazil, aha- dobrovolník už nepřijde, jelikož je nemocej, tudíž nás je málo a my lítáme jak hadr na koštěti, ale přitom se stále musíme usmívat na návštěvníky a odpovídat na jejih otázky, pak se 50 exhibitorů vystěhuje, což je jeden velkej chaos, na závěr se vystěhuje celá kancelář-znovu všechno zabalit, svézt z druhého patra do přízemí, naložit do náklad'áku, odvézt, vyložit, srovnat, zařadit. V té poslední větě jsem vám ve stručnosti popsala posledních 12 dní.
Dneska je můj první den, kdy mám volno a náramně si ho užívám :)

(foto po sobotní párty. Já s oranžovou šálou, obdivujeme králíka.)

Bylo to náročný, ale já si to neskutečně užívala. Byla jsem ve svém živlu :) Člověk by řek, že po těch 12tkách budu pospíchat do postele, ale prd. Každej večer jsme šli na pivko, než jsem se přesunula ke kámošce, u který jsem přespávala, byla půlnoc, sprcha, říct kámošce všechny zážitky a už bylo půl 3 ráno. Ráno budík zavonil v půl 8, já vstala BEZ PROBLÉMU a druhej den znova. Nechápu, kde jsem brala tolik energie. Denně jsem měla jen 5 hodin spánku (běžně potřebuju 9) a už ráno jsem byla plná energie a nadšení :)

(Slečna důležitá na recepci)

Stravu jsem si moc nehlídala-opravdu na to nebyl čas. Snídaně většinou cestou (banán nebo musli tycinka, kafe). Oběd z kafé baru (sandwich, polívka nebo salát), odpolední svačinka byl nějakej dortík (na dobití baterek :) ) a večeře pivo :D Vody jsem pila minimálně 2 litry a pohybu bylo taky dost-na sezení byl čas jen, s prominutím, na záchodě.

A ještě bych chtěla poděkovat Paulovi, Ondřejovi, Markétě, Oli, Janovi a Lence, kteří se za mnou přišli podívat :)

(Pokud by vás zajímaly i fotky z veletrhu, tak mrkněte na web nebo blog).
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...