úterý 15. února 2011

Já a posilovna

Marně se snažím vzpomenout, KDY a PROČ mě to napadlo jít do posilovny. Asi jsem musela být smyslů zbavená, když jsem na recepci žádala o schůzku s trenérem.

Každopádně jsem v pondělí dorazila v určený čas, k určenému trenérovi. Proběhl 'výslech' a vše se zapisovalo do mého indexu-karty nebo jak to nazvat. Ptal se mě, co mě přivedlo do posilovny (to je to, co právěže nevím!!), vysvětlil mi, jak tyhle schůzky budou probíhat, mluvil o 3 až 12ti měsících (to chlapec netuší, že dávám posilovně MAXIMÁLNĚ měsíc), když se mě ptal na výsledek, kterého bych chtěla dosáhnout, tak sem odpověděla, že chci ještě zhubnout 10kg, zbavit se pupku a zpevnit se.
Pak mě zvážil a když váha ukázala 80kg, tak sem mu řekla, že by si měli koupit novou, jelikož tahle ukazuje BLBĚ. Ale byla sem oblečená a měla jsem v sobě jak snídani, tak oběd. Pak mě měřil- paže měřil obě (já si měřím jen pravou) a to zvedlou do výše ramen, se zat'atou pěstí. Boky měřil na 3 místech a vybral z toho tu nejširší míru. U měření stehen jsem se uchichtávala, jelikož mu metr pořád padal z rukou a chvílema jsem se už chtěla přeměřit sama. Veškeré výsledky zapisoval do indexu, sice mi je říkal, ale vše proběhlo v COULECH a já ani po 10ti letech v Anglii je neumím převádět (určitě ne v rychlosti a z hlavy). Ale jestli jim metr měří stejně tak, jako váha váží, tak to určitě budou mít špatně ;)

Pak proběhla přednáška o zdravé stravě, že cvičení nebude mít efekt, když se nacpu hamburgrem nebo čokoládou (chlapče, chlapče, asi tě odkážu na tenhle blog!) a pak mi doporučil, že bych se cvičením měla začít rovnou dneska a zeptal se, který z těch přístrojů mě baví nejvíc. Baví? Tápavě jsem se rozhlídla po posilovně a do oka mi pad rotoped- kolo mě přece baví, tak sem mu to řekla. A dál? zněla další otázka trenéra. Znovu jsem se rozhlídla, znovu zatápala a tentokrát mi do oka padla slečna, která až ladně cvičila na ''cross'' trenažéru.
A to už jsem seděla na rotopedu a šlapala, abych dala do oběhu čísílka. Trenér vysvětloval jejich význam- čas (pro začátek mi dal 15min), rychlost (měla jsem se držet mezi 12-14km/hod), obtížnost, vzdálenost, kterou jsem ušlapala, spálené kalorie a další čísílka, který sou mi utajený, ale prej nejsou důležitý. Pak mi ještě vysvětlil funkce cross trenažéru a opustil mě.

Začala jsem rotopedem. Nastavila si obtížnost 5 (ani nevím, jaká je nejvyšší, ale 5 to určitě není) a rozjela se. Čísílka se rozpohybovaly, já vzorně šlapala a pozorovala měnící se čísla. Ve zkratce- ČAS vůbec neubíhal, kalorie se zdálo, že NEUBÝVALY už vůbec, udržet si doporučenou rychlost bylo čím dál tím víc obtížnější, ze mě LILO a hlavně sem se neskutečně NUDILA! Sice tam nahlas vyřvávala hudba a já přečetla veškerý cedule s příkazy, zákazy a upozorněním, ale zbylých 14 minut nebylo co dělat ani na co koukat! Po 15ti jakž tak přežitých minutách jsem se přesunula na cross trenažér. Nastavila sem obtížnost a snažila se chytnout pohyblivých madel na ruce. Byla to fuška, protože jsem se nechtěla majznout, ale zastavit jsem nemohla, protože by se mi vynulovalo číslování (a každá vteřina drahá!!!!). Po pár pokusech se mi to podařilo a už jsem jela. Ovšem jestli slečna na sousedním trenažéru vypadala ladně, tak já sebou neskutečně trhala a cukala. Zkoušela jsem se uvolnit, zpevnit, zrychlit, zpomalit, ale furt sem byla taková trhavá. Tak sem se radši držela těch nepohyblivých madel. A zas začal ten samý problém- NUDA. Budu muset vymyslet, jak se zabavit. Napad mě iPod, bud' s vlastní hudbou nebo se španělštinou, ale nevím, jestli něco přes tu jejich hudbu uslyším. Pak mě napadlo vzít si Kindle a číst si, ale zase to tahat do posilovny, dávat na to pozor... Jak to řešíte vy??? Pro mě je to fakt záhada a šílená nuda :(
Ve středu po józe jdu na druhou schůzku. Tam mi prej ukážou víc cviků a představí víc mučících/nudných přístrojů.

Sportu zdar!

2 komentáře:

Jana řekl(a)...

Já jsem zatím k návštěvám posilovny nedozrála a chodím jen na pilates, zumbu a podobné cvičení. I já bych u posilovny měla strach z nudy a ráda bych si tam nosila něco na čtení, ale nevím, jestli to není blbé. :) U rodičů si na předpotopním rotopedu klidně čtu - vydržím tak mnohem déle.

klara řekl(a)...

Můj věrný společník byl můj iPod, kde jsem si nasadila vlastni rytmus. Šlapala jsem na přístroji, který simuloval chůzi do kopce, takže další motivací byla představa Himalájí, jak se mi tam lehce po těch kopečkách bude jednou chodit :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...