Včera jsem šla na jógu. Když cvičitelka viděla samé povědomé tváře, tak se nás zeptala, jestli si dáme něco trošku rychlejšího. A než jsem stihla odpovědět, už jsem se rozcvičovala. Jely jsme jak o závod a úplně jsem zapomněla, že jsem měla být unavená z práce. 45minut power jógy uteklo jako mávnutím proutku, já se obula, srolovala rohožku a letěla na druhou schůzku s trenérem.
Čekal mě nový trenér, takovej stále se usmívající se mlad'och (říkejme mu B.). S nadšením vzal můj index, kde už jsem měla předepsaný cviky od pondělního trenéra A. Na rozcvičení mě posadil na kolo (načež sem s povzdechem obrátila oči vsloup), ale čekalo mě jen 6 minut a ukázalo se, že trenér B. bude čísílka sledovat se mnou. Aspoň jsem se zeptala na vše, co mi nebylo jasný (jakou si mám dát zátěž, jakou rychlostí mám jet atd). Když zjistil, že jsem předtím byla na józe, tak mi to zkrátil na 4 minuty (juchů!).
Pak mi ještě předved předepsané cviky s činkama, míčem, jedním posilovacím strojem a cviky jen tak na žíněnce. Jsem ráda, protože to je přesně to, co jsem chtěla: cviky na kritické partie (břicho) a na zpevnění poprsí. A hlavně to jsou cviky, který můžu provozovat doma (pominu-li ten jeden posilovací stroj). Trenér B. mi taky vysvětlil, jak přenášet váhu, aby mě nebolely kolena, co dělám špatně atd. Takže ted' už z posilovny snad nebudu mít takovou hrůzu. Ikdyž, kdo ví! Protože jsem se vždycky lekla, když tam ty chlapi při zvedání činek začali hekat/vzdychat/zuřit. A po druhý sem se lekla, když jeden cvičící důchodce, ležící na žíněnce, měl KRAŤOUNKÉ, VYKROJENÉ a hlavně VOLNÉ šortky! Žádná radost pohledět, vám řeknu.
Žádné komentáře:
Okomentovat