Pitta Pizza

Recept na rychlou a zdravou pizzu :)

(oválný pitta chléb)

Potřebujeme:

• 1 celozrný chléb pita na osobu
• rajský protlak

Dále pak ''co dům dá'' a na co zrovna máme chut' :)

• cibuli
• rajčata
• papriku
• brokolici
• šunku
• tuňáka
• nízkotučný sýr
• koření dle chuti (oregáno, pepř...)

Troubu předehřejeme na 180. Pita chléb opatrně podélně rozkrojíme- vzniknou nám 2 podklady pro pizzu. Potřeme rajským protlakem a přidáme nakrájenou cibuli, rajčata, papriku....Okořeníme, posypeme sýrem a dáme zapéct na 10-15 minut, dokud se sýr do zlatova neroztaví.

Pizzu můžeme dát i na 3-4 minuty pod gril.

Dobrou chut' :)

Domácí modelína

Tenhle recept nemá s hubnutím nic společnýho :)

Potřebujeme:

1 hrneček hladké mouky

1 půl hrnečku soli

1 hrneček vody

2 lžíce vinného kamene*

1 lžíce rostlinného oleje

potravinářská barviva

Vše, krom potavinářských barviv, smícháme v hrnci. Za stálého míchání vaříme na mírném ohni, přibližně 20 minut. Hmota začne tuhnout. Necháme trochu vychladnout, rozdělíme do misek, přidáme barviva a řádně prohnětem. Uchovávat ve vzduchotěsné krabičce/sáčku. V ledničce vydrží i víc jak měsíc.

Modelína je zdravotně nezávadná, ale je nechutná. 

Určitě potěší malé i velké :)

*Vinný kámen [Cream of tartar], v Čechách se prý dá sehnat v DM drogerce, zdravých výživách nebo na internetu. 

Zrcadlová dieta

Od doby, co jsem zhubla, neprojdu kolem zrcadla nebo výkladní skříně, aniž bych se v něm neshlédla. Pořád okukuju své nové tělo a seznamuju se s ním. Však jsem se takováhle neviděla ani nepamatuju. Přítel si ze mě dělá srandu, že sem narcistka, že furt na sebe shlížím :) Ale o tom psát nechci. Jediná místnost, kde zrcadlo nemáme, je kuchyně. 

Zrcadlo v ledničce taky není
špatnej nápad!

Cituji z článku na psychologie.cz: ''Pověste si zrcadlo do kuchyně. Není potřeba, abyste na sebe při jídle upřeně hleděli. Stačí podpořit periferní povědomí, že ty dobroty na stole a naše tělo se při konzumaci stávají spojitými nádobami.

Vytvořením vědomé či podvědomé vazby mezi myslí a tělem při jídle pomocí obyčejného zrcadla snížilo u pokusných osob během experimentů výběr nežádoucích potravin o 32 procent.

„Když se lidé vidí v zrcadle, věnují vlastnímu tělu větší pozornost a mnohem častěji sáhnou po jídle, které tělu prospívá,“ vysvětluje britský psycholog Richard Wiseman, v čem spočívá trik, kterým můžeme přelstít své chutě.''

(Pod článkem jsou i zajímavé komenty. Jeden z nich se vám může zdát povědomý :)) )

Už kdysi dávno jsem četla článek o anorektičkách, které si radily jíst před zrcadlem, aby jim to jídlo připadalo odporné. Anorexie se nezastávám a já do ní mám hoooodně daleko, ale na triku se zrcadlem asi něco bude.

Jdu do garáže vyhrabat plonkové zrcadlo a pak dám vědět, jak to probíhá :)

Dneska+včera

Včera jsem vytáhla kolo. O víkendu proběhla kontrola- pneu nafouklý, brzdy brzdí, světla svítí, stěrače stírají :D.

Takovouhle ceduli si asi budu
muset pořídit :)))

Jela jsem do cca 3kilometry vzdáleného sport centra, dala si hodinu pilátes, pak 45 minut shape & tone s činkama a pak zase na kole zpátky. Byla jsem celkem vyflusaná. A to jsem se ještě zapsala na zumbu na dnešní ráno. Mozek očividně nebyl plně při smyslech, když jsem se zapisovala na 9. ráno. (Na dnešek mi zrušili toho dobrovolníka, jelikož jim chyběl instruktor, tak nastupuju až za týden).

V 8 ráno zazvonil budík, ale z pelechu sem vylezla až v 8:25 a litovala sem, že sem se na zumbu nevyprdla. Vyčistila sem si chrup, protáhla řasu, usrkla čaj (na snídani nebyl čas) a opět na kole vyrazila do sport centra. Zumba mě NEBAVILA, byla sem celá rozespalá, rukama i nohama sem jen tak mátořila a přála si, at' už to skončí. Byla celá splavená a rudá, jako už dlouho ne :D. 

Takže zumbu po ránu opravdu ne :)

Včerejší váha 79.9 mě docela šokovala. Pohybu mám dost, takže to bude jídlem. Začala jsem opět ve velkým pít vodu- včera se mi podařilo vypít 4 litry (a to běhání na záchod si taky přičítám k pohybu! :) ). Vyhodila jsem zbytek čokoládového dortu, co tu zůstal po přítelových rodičích; požádala jsem přítele, at' pořádně schová čokoládu, kterou jsem náhodou objevila a pak dojed zmrzlinu, na kterou dávno zapomněl, ale já o ní věděla až moc dobře. Tak ted' tu nemáme nic, na čem by se dalo hřešit. Uf.

mírná panika

Včera večer jsem usínala spokojená. Měla jsem za sebou hezký víkend s přítelovými rodiči, chodili jsme na výlety, stihla jsem u toho i pracovat. Usnula jsem s takovým tím klidným a spokojeným pocitem.

Dneska ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že už je 18. a v hlavě se mi promítlo, co všechno během příštích 14ti dnů musím udělat. Klid a spokojenost včudu.

Počínaje dneškem 'musím':

- poslat několik mejlů (hlavně jejich sepsání už odkládám 3. den :( )

- zejtra nastupuju jako dobrovolník do epileptického centra, kde budu dělat asistenku při výtvarce a budu tam chodit každý úterý

- dědovi a bráškovi musím poslat přání k narozeninám (88 a 28)

- musím poslat pohledy k Velikonocům, které jsem původně chtěla vytvořit, ale Velikonoce už jsou tenhle týden!!!!!

- na Velikonoce tu budou ratolesti mého přítele= musím vymyslet výlety a kreativní aktivity

- příští čtvrtek se opět přesouvám na veletrh do Londýna, tentokrát budu mít na starosti 2 holčiny, které budou u mě v týmu a vše musí klapnout :)

- musím se sbalit a nic nezapomenout

- musím si  nechat vyměnit rozbitej zip u sukně, kterou nutně potřebuju

- musím si obarvit hlavu

- musím chci udělat pampeliškový med

- musím odepsat na jeden pracovní inzerát, kterej moc chci a uzávěrka už je příští týden

- musím se ujistit, že Kate a William se vezmou :D
- v úterý musíme do kina, na poslední film v téhle filmové sezóně

- musím pohnout se svojí váhou, jelikož dneska to ukázalo příšerných 79.9 kg!!!!!! :((

- dneska jsem chtěla držet půst, ale vzpomněla jsem si na to až když jsem dožvejkávala snídani

- musím přestat přemejšlet nad tím, co ještě musím a musím začít něco dělat!

Just Jhoom!

Tenhle víkend v našem sport centru proběhlo něco, jako den otevřených dveří. Měli jsme možnost si vyzkoušet nové cvičení, tak jsem se vrhla na Just Jhoom!. Vedla to moje cvičitelka na power jógu a core fit, tak jsem věděla, že se nebudem flákat :)

Just Jhoom! (Just Dance= Prostě Tanči) je taneční fitko ve stylu Bollywood. Taneční kroky mi kupodivu ani tolik problémy nedělaly, ale doprovázet je 'včelkou', 'lotusem', 'pěstí' nebo 'vlajkou', bylo nad moje chápání :D

Včelka

Lotus

Křečovitě jsem držela pózu mezi lotusem, pěstí a včelkou a vehementně se soustředila na kroky. Do toho jsme 'myli okna' nebo 'podlahu', sem tam 'stáhli stužku' nebo napodobili 'vodopád'.



45 minut uteklo neskutečně rychle, a aniž to tak vypadalo, tak jsem se pořádně zapotila. Bylo super vyzkoušet něco novýho a doufám, že tohle cvičení otevřou na stálo.

Děkuji!!!

Děkuji Tess za moje první ocenění blogu!

Moc si ho vážím a posílám dál.
Hm, ale je to těžší, než jsem si myslela :( Blogy, které navštěvuji a čtu pravidelně, získaly ocenění těsně přede mnou, tak ho posílám blogům, které ocenění nemají (respektive ho nikde nevidím :)).

Soňa- Soňa Malinová

Markéta- Markéta Baletková

Ivet- Život...nebo něco takového...


Ještě jednou moc děkuji, Tess!!!!!

Nová rubrika: Vaše zkušenosti

Máte zkušenost s dietou, hubnutím nebo jste vyzkoušeli nějaké cvičení? Podělte se s námi!

foto psacího stroje staženo tady, text já.

Napište článek, at' už krátký, nebo dlouhý, o Vaší zkušenosti s nějakou dietou, zhubnutím (nejlépe úspěšným a dlouhodobým) nebo s nějakým zajímavým cvičením a pošlete ho na volfima [@] gmail [.] com (bez mezer a hranatých závorek) a já pak článek zveřejním na tomhle blogu.

Připojte související fotky pro lepší představu, at' už Vás nebo zmiňovaného produktu. Pokud budete obrázky stahovat z internetu, připojte i odkaz na daný obrázek.

Připište i něco málo o Vás, at' víme jestli jste student, na MD, nebo co děláte a pokud máte vlastní web nebo blog, pošlete i odkaz.

Pokud se Váš příběh hned nezobrazí, nezoufejte, patrně čekám na vhodnou příležitost (např. článek o lyžování nezveřejním uprostřed parného léta :) ) nebo Váš článek byl na podobné téma, jako článek nedávný. 

Pište, těším se na Vaše příběhy! :)

dnešní jóga

Dneska tu bylo náááádherně! Celý den svítilo sluníčko, obloha bez mráčku, práci jsem vytáhla na zahradu, do toho pověsila prádlo nebo přesadila jahody.

cca měsíc stará fotka našeho městečka, jinou 'slunečnou' s trávnákem momentálně nemám :/

V 6 jsem se začala připravovat na jógu, ale popravdě se mi moc nechtělo. Nechtělo se mi bejt zavřená v upocený místnosti a po skončení vyjít do šera. Ale přemohla jsem se a vyrazila.

A jaký bylo překvapení, když se nás cvičitelka zeptala, jestli chcem jít cvičit ven, při západu slunce. Všechny sme nadšeně kejvly a šly za budovu sport-centra na palouček s výhledem na jezero. Trošku foukal vítr a chvíli trvalo, než jsme našly vhodný místo pro podložku, jelikož trávník byl plnej drnů a dolíků.  Do toho jsem odfoukávala mravence, berušky a jiný brouky z podložky a vyvázla jsem s jedním štípnutím od komára. Ale bylo to úúúplně jiný cvičení, na čerstvým vzduchu a za zpěvu ptáků :D 

Kolena

Už asi 3 měsíce mě pobolívávají kolena- především při sportu a hlavně po klečení. Na obou jsem měla úraz a na pravým před 13ti lety proběhly 2 operace (skok na trampolíně za 1, ale s následky na celej život :(( ).

Úbytkem váhy jsem sice odbourala bolest i vrzání  kolen, ale v únoru se do toho pustily zase. A nejsem si jistá, čím to je.

V únoru byly 2 změny- intenzivně jsem začala nosit podpadky- předtím jsem je nosila jen příležitostně, ale ted' je nosím pořád (konečně jsem se na nich naučila chodit, tak toho musím využít!!! :) ) 

A v únoru jsem nastoupila do posilovny, kde jsem měla 2 cviky, který byly super zátěž na kolena. Trenérovi jsem o tom říkala, ale ujist'oval mě, že když to budu dělat správně, že mě kolena nebudou bolet. Pod jeho dohledem jsem to dělala správně, ale kolena stále bolí! 

Mám po-operační ortézu, kterou jsem opět vyhrabala a asi budu muset koupit ještě jednu na druhý koleno. Pak používám různý mastičky- chladící, hřející, uklidňující, smradlavý i voňavý. Ale vadí mi to. Nemáte nějaký tip, radu nebo zabírající lék na kolena? Připadám si jak stará babka :(

7 měsíců

Přesně před 7mi měsíci jsem se přestala poznávat na fotkách a rozhodla se s tím něco udělat. Je to přesně 7 měsíců, co jsem se zapsala do sport centra, změnila jídelníček a začala na sobě pracovat. 7 měsíců dřiny, odříkání, ale i zábavy a hlavně sebepoznání.

Ta poslední fotka je bohužel ta ''nejlepší'' co mám, řehtám se, jelikož do záběru vlezla kočka.

Za 7 měsíců jsem zhubla 17 kilo, 'ztratila' celkem 84 centimetrů (paže -5cm, prsa -18cm, břicho-pas -30cm, boky -17cm, stehno -10cm, lýtko -4cm) a z konfekční velikosti 46 jsem na 42. Zdá se mi to neuvěřitelný a kdybych před sebou neviděla svoje fotky ''před a po'' asi bych nevěřila, že jsem tuhle cestu dokázala já.

 

Ted' mám sice skluz, v tuhle chvíli jsem ''plánovala'' 75kg (mám 78) a do konce dubna jsem chtěla mít 70kg. Ale nenechávám se odradit, pokračuju dál, nadále chodím cvičit, protože i další zvládnutá póza na józe je skvělou odměnou. Hlavně to nevzdat.

portrét v červeném nafotila Moett Riedl

Tímto bych chtěla poděkovat příteli za jeho trpělivost, když uvařil a já půlku z talíře vracela do hrnce a v restauracích nekonečné minuty vybírala to 'nejzdravější' jídlo; velký dík patří mé rodince a přátelům za podporu a spoluúčast (Heli, dík, žes mě vytáhla i když se mi nechtělo!) a dík také patří Vám, milí čtenáři, kteří mi tu zanecháváte milá a povzbuzující slova. 

DĚKUJI VÁM!!!!!!

Nákupy

Abysme si rozumněli- nákupy nesnáším a jsou pro mě nutností (vyjímku tvoří sekáče a bazary, ty naopak zbožňuju).

Ale potřebovala jsem nový sportovní boty, protože v těch, co víc jak půl roku cvičím jsou nevyhovující (jednak v nich nemám pevnou nohu, jednak mě z nich bolí kolena). Pak jsem se rozhodla pro pevnější sportovní podrsenku, jelikož především při zumbě moje kozenky trpí a nadále jsem potřebovala nový kalhoty (taktéž na cvičení). Pro podprd'u jsem vyrazila do marks&spencers, ovšem zarazila mě cena 18 liber (cca 540Kč), tak sem si jí jen vyzkoušela- sedla a držela perfektně, ale koupila jsem si jen 2 normální podprdi, který byly zlevněný na 1 libru. No nechte to tam! :)

Pak jsem vyrazila do TK Maxx, sportovní podprd'u jsem sehnala za 5 liber (cca 150 ká čé), a k tomu jsem si vyzkoušela i kalhoty zvané ''nasrávačky''. Mám vůči nim averzi, ale musím uznat, že holkám, který je nosí na jógu a pilátes, sluší.

Kalhoty jsem nasadila, podívala se na sebe do zrcadla a vyprskla smíchy. 

Připomínají mi dědovo podvlíkačky (taky to dělá ta světle šedá barva), takže nasrávačky opravdu ne :)))
(Když tuhle fotku viděl přítel, tak jen zoufale řek: ''Prosímtě, smaž to!'' :D )

Boty jsem po dloouuuhým vybírání a zkoušení nakonec sehnala, sice úplně jiný než jsem plánovala, ale za to vyhovující na zumbu. Na podrážce mají kolečko a jak mi vysvětlila cvičitelka-sou ideální na tanec. 

Tak už se těším, až vyrazím na zumbu, ovšem tnehle tejden nejdu ani jednou :(((( Dneska kino, ve čtvrtek vernisáž, tak si tejden musím počkat.

Já a posilovna 3.

Dne 14.2 jsem se zapsala do posilovny (jak jsem psala tady) a od té doby jsem měla 5 schůzek, kdy mě většinou trenér 'B' povzbuzoval, chválil, radil co a jak, vyměnil cviky, který nevyhovovaly mým kolenům, přidal další závaží nebo poupravil nesprávný postoj. Popravdě, když jsem měla part'áka, který na mě dohlížel a dělal mi společnost, tak mě to docela bavilo. Ale běda jak sem tam měla jít sama. To se dostavila NUDA, nezájem a nechut'.

Na 5. schůzce jsem byla přeměřena a zvážena a vše se porovnalo s prvním dnem. Váha ukázala o kilo víc, ale tomu jsem oblečená a s plným žaludkem nevěnovala jedinou pozornost. Bylo mi vysvětleno, že svalstvo váží 3x víc jak tuk, tak možná i proto.

Nějaký úbytky na centimetrech hlásil, ale jelikož mě trenér 'A' měřil v coulech, tak vím prd.

A tím jsem si myslela, že mám od posilovny pokoj.

Ovšem následovala schůzka č.6, kde mi byl odebrán modrý index a dostala jsem ZLATEJ!(no nebyl zlatej, ale zlatým stránkám se taky říká zlatý, přestože jsou žlutý :)). Trenér 'B' mi vrazil do ruky 5ti kilovou činku a začal mi předvádět cviky. Činka samotná mi byla nesympatická a k tomu ještě ty cviky. Vyzkoušela jsem si cviky, co mi předváděl, i spinning kolo, vše bylo zapsáno do zlatého indexu a byla jsem propuštěna s tím, že mám chodit tak 3x tejdně.

Tohle bylo minulý týden a od té doby jsem do posilovny NEVKROČILA.

Prostě mě to tam nebaví, smrdí to tam a chlapi vydávají u zvedání činek neskutečný pazvuky. Tak proč se nutit? Radši budu chodit na další kolektivní cvičení a potit se v příjemnější společnosti :)

po pauze.

Po měsíci opět zdravím. Nevím, co jsem to měla za pauzu, ale vůbec jsem neměla chut' psát :( Ne, že by nebylo o čem, ale vždy jsem něco začala t'ukat a skončilo to první větou . No ale už jsem zpátky, věty už mám 3, tak to vypadá, že dneska něco napíšu :)

Abych ten měsíc shrnula:

Úbytek váhy- nic moc. Pořád se pohybuju kolem 78-79 kg, jednou i 79.9 kg, to jsem myslela, že mě klepne, pak zase 77.7. V tuhle dobu už jsem chtěla mít kolem 75kg. Tak prd.

Jídlo- katastrofa. Hlídala jsem se úplně minimálně. Když jsem měla chut' na čokoládu, tak jsem si koupila čokoládu. Když jsem dostala chut' na mraženou dřeň v 10 večer, tak jsem si dala mraženou dřeň. Když jsme šli na drink, tak jsem si dala, na co jsem zrovna měla chut' (a voda to nebyla :( ). A jsem v šoku, jak lehce jde sklouznout do starých kolejí :((.

Pohyb- aspoň něco pozitivního. Kdybych neměla pohyb, tak mám po tom měsíci minimálně 5kg nahoře. Ale cvičit chodím 5x týdně. O posilovně se rozepíšu v samostatným článku, protože to je kapitola sama o sobě.

V pondělí chodím na pilates a 'shape & tone' (tvarování se). To je celkem záhul-hodina ustavičného poskakování, cvičení, posilování, že není čas se ani napít. Navíc už jsem po pilates, takže únava je dost poznat.

V úterý ráno jsem myslela, že budu stíhat zumbu, stihla jsem to jednou a to jentaktak, tak jsem to zamítla a chodím jen v úterý večer (pokud zrovna nemáme filmový klub).

Středa je moje oblíbená power jóga.

Čtvrtek zumbaaa a možná přidám 'shape & tone' který je před zumbou. Uvidím.

A v pátek- dneska jdu poprvé na nějaký cvičení s míčema (stejná cvičitelka jako na power jógu, takže se zahálet nebude).

Víkendy mám 'volno' od sport centra, většinou chodíme na výlety.

Takže jsem nezahálela :)

Hurá a soutěž?

Už nám opravili internet, já píšu z tepla domova a popíjím svůj oblíbený černý čaj s mlékem :)

Všimla jsem si, že tohle je můj článek číslo 101! Sto příspěvků! To by chtělo nějak oslavit, co vy na to? Co třeba nějakou soutěž, kde byste mohli vyhrát třeba nějaký produkty vhodné k bubnutí? Pište návrhy, já zatím budu přemýšlet :)

rekapitulace 24. týdne

Už od středy nám nejde internet. Proto ty odmlky a proto žádný obrázky. Tenhle článek jsem si napsala doma a pak v kavárně, kde je zdarma WiFi, ho zkopíruju do bloggeru. První dny mi to nevadilo, ale sedmej den už mě to nebaví.

V pátek jsem se vážila a úbytek mám celých 10deka. No. Nadšená z toho pochopitelně nejsem, protože jsem se sportovně činila, ale zase na druhou stranu jsem se činila i stravově. Hlavně po večerech mě honila mlsná. Naštěstí doma toho moc na zub nemáme.

Pohyb:

Pondělí: 40min chůze do posilovny, 15min rychlé jízdy na kole, 15 min na cross trenažéru, 40min chůze domů

Úterý: Běhání po Londýně a veletrhu filmu

Středa: 45min power jóga, 30 min cvičení s trenérem

Čtvrtek: hodina Zumby

Pátek: 15min kolo, 15min cross trenažér, 30min posilovna (jak jsem popisovala tady)

Sobota: 2hodinová procházka v městečku u moře, který jsme navštívili (pršelo,mrholilo)

Takže pohybu jsem měla dost, hlavně stehna jsem po pátečním posilování měla namožený ještě druhej den.

Jídlo:

Víkendy jsou tragický. Většinou jdeme ven, bud' na jídlo, nebo jen tak popít a musím se přiznat, že se tolik nehlídám. Večeře mám teda vždycky bez přílohy, už jsem si na to tak nějak zvykla.

V pátek taky proběh pokus o půst/pročištění, začala jsem banánovo-pomerančovým koktejlem, k obědu pak koktejl z avokáda, banánu a špenátu, ale pak jsm měla příšernej hlad, pokoušela jsem se to zapít litrem vody, dopila sem zelený 'bažinec', ale hlad jsem měla pořád. Tak jsem si udělala rajčatovou polívku s řapíkatým celerem, cibulí, zázvorem a bazalkou. No a pak jsem celej ''půst'' zakončila půllitrem bílýho.

já a posilovna 2.

Včera jsem šla na jógu. Když cvičitelka viděla samé povědomé tváře, tak se nás zeptala, jestli si dáme něco trošku rychlejšího. A než jsem stihla odpovědět, už jsem se rozcvičovala. Jely jsme jak o závod a úplně jsem zapomněla, že jsem měla být unavená z práce. 45minut power jógy uteklo jako mávnutím proutku, já se obula, srolovala rohožku a letěla na druhou schůzku s trenérem.

Čekal mě nový trenér, takovej stále se usmívající se mlad'och (říkejme mu B.). S nadšením vzal můj index, kde už jsem měla předepsaný cviky od pondělního trenéra A. Na rozcvičení mě posadil na kolo (načež sem s povzdechem obrátila oči vsloup), ale čekalo mě jen 6 minut a ukázalo se, že trenér B. bude čísílka sledovat se mnou. Aspoň jsem se zeptala na vše, co mi nebylo jasný (jakou si mám dát zátěž, jakou rychlostí mám jet atd). Když zjistil, že jsem předtím byla na józe, tak mi to zkrátil na 4 minuty (juchů!).

Pak mi ještě předved předepsané cviky s činkama, míčem, jedním posilovacím strojem a cviky jen tak na žíněnce. Jsem ráda, protože to je přesně to, co jsem chtěla: cviky na kritické partie (břicho) a na zpevnění poprsí. A hlavně to jsou cviky, který můžu provozovat doma (pominu-li ten jeden posilovací stroj). Trenér B. mi taky vysvětlil, jak přenášet váhu, aby mě nebolely kolena, co dělám špatně atd. Takže ted' už z posilovny snad nebudu mít takovou hrůzu. Ikdyž, kdo ví! Protože jsem se vždycky lekla, když tam ty chlapi při zvedání činek začali hekat/vzdychat/zuřit. A po druhý sem se lekla, když jeden cvičící důchodce, ležící na žíněnce, měl KRAŤOUNKÉ, VYKROJENÉ a hlavně VOLNÉ šortky! Žádná radost pohledět, vám řeknu.

Já a posilovna

Marně se snažím vzpomenout, KDY a PROČ mě to napadlo jít do posilovny. Asi jsem musela být smyslů zbavená, když jsem na recepci žádala o schůzku s trenérem.

Každopádně jsem v pondělí dorazila v určený čas, k určenému trenérovi. Proběhl 'výslech' a vše se zapisovalo do mého indexu-karty nebo jak to nazvat. Ptal se mě, co mě přivedlo do posilovny (to je to, co právěže nevím!!), vysvětlil mi, jak tyhle schůzky budou probíhat, mluvil o 3 až 12ti měsících (to chlapec netuší, že dávám posilovně MAXIMÁLNĚ měsíc), když se mě ptal na výsledek, kterého bych chtěla dosáhnout, tak sem odpověděla, že chci ještě zhubnout 10kg, zbavit se pupku a zpevnit se.

Pak mě zvážil a když váha ukázala 80kg, tak sem mu řekla, že by si měli koupit novou, jelikož tahle ukazuje BLBĚ. Ale byla sem oblečená a měla jsem v sobě jak snídani, tak oběd. Pak mě měřil- paže měřil obě (já si měřím jen pravou) a to zvedlou do výše ramen, se zat'atou pěstí. Boky měřil na 3 místech a vybral z toho tu nejširší míru. U měření stehen jsem se uchichtávala, jelikož mu metr pořád padal z rukou a chvílema jsem se už chtěla přeměřit sama. Veškeré výsledky zapisoval do indexu, sice mi je říkal, ale vše proběhlo v COULECH a já ani po 10ti letech v Anglii je neumím převádět (určitě ne v rychlosti a z hlavy). Ale jestli jim metr měří stejně tak, jako váha váží, tak to určitě budou mít špatně ;)

Pak proběhla přednáška o zdravé stravě, že cvičení nebude mít efekt, když se nacpu hamburgrem nebo čokoládou (chlapče, chlapče, asi tě odkážu na tenhle blog!) a pak mi doporučil, že bych se cvičením měla začít rovnou dneska a zeptal se, který z těch přístrojů mě baví nejvíc. Baví? Tápavě jsem se rozhlídla po posilovně a do oka mi pad rotoped- kolo mě přece baví, tak sem mu to řekla. A dál? zněla další otázka trenéra. Znovu jsem se rozhlídla, znovu zatápala a tentokrát mi do oka padla slečna, která až ladně cvičila na ''cross'' trenažéru.

A to už jsem seděla na rotopedu a šlapala, abych dala do oběhu čísílka. Trenér vysvětloval jejich význam- čas (pro začátek mi dal 15min), rychlost (měla jsem se držet mezi 12-14km/hod), obtížnost, vzdálenost, kterou jsem ušlapala, spálené kalorie a další čísílka, který sou mi utajený, ale prej nejsou důležitý. Pak mi ještě vysvětlil funkce cross trenažéru a opustil mě.

Začala jsem rotopedem. Nastavila si obtížnost 5 (ani nevím, jaká je nejvyšší, ale 5 to určitě není) a rozjela se. Čísílka se rozpohybovaly, já vzorně šlapala a pozorovala měnící se čísla. Ve zkratce- ČAS vůbec neubíhal, kalorie se zdálo, že NEUBÝVALY už vůbec, udržet si doporučenou rychlost bylo čím dál tím víc obtížnější, ze mě LILO a hlavně sem se neskutečně NUDILA! Sice tam nahlas vyřvávala hudba a já přečetla veškerý cedule s příkazy, zákazy a upozorněním, ale zbylých 14 minut nebylo co dělat ani na co koukat! Po 15ti jakž tak přežitých minutách jsem se přesunula na cross trenažér. Nastavila sem obtížnost a snažila se chytnout pohyblivých madel na ruce. Byla to fuška, protože jsem se nechtěla majznout, ale zastavit jsem nemohla, protože by se mi vynulovalo číslování (a každá vteřina drahá!!!!). Po pár pokusech se mi to podařilo a už jsem jela. Ovšem jestli slečna na sousedním trenažéru vypadala ladně, tak já sebou neskutečně trhala a cukala. Zkoušela jsem se uvolnit, zpevnit, zrychlit, zpomalit, ale furt sem byla taková trhavá. Tak sem se radši držela těch nepohyblivých madel. A zas začal ten samý problém- NUDA. Budu muset vymyslet, jak se zabavit. Napad mě iPod, bud' s vlastní hudbou nebo se španělštinou, ale nevím, jestli něco přes tu jejich hudbu uslyším. Pak mě napadlo vzít si Kindle a číst si, ale zase to tahat do posilovny, dávat na to pozor... Jak to řešíte vy??? Pro mě je to fakt záhada a šílená nuda :(

Ve středu po józe jdu na druhou schůzku. Tam mi prej ukážou víc cviků a představí víc mučících/nudných přístrojů.

Sportu zdar!

rekapitulace 22-23. týdne

Rekapitulaci 22.týdne jsem sepsala v minulém článku. Tenhle týden jsem opět vyrazila na jógu, ale únava byla poznat-všechno jsem hůř zvládala :( Na čtvrteční zumbu jsem se moc těšila, ale taky to nebylo ono-moc mi neseděl výběr hudby a spíš to všechno připomínalo aerobic. No snad příští týden bude lepší :)

Jinak novinka- v pondělí jdu do POSILOVNY! Ano, JÁ se zapsala do posilovny. Během 30ti dnů budu mít 5 setkání s osobním trenérem, který mi vytvoří osobní plán, tak jsem na to zvědavá. Potřebuju se totiž zbavit pneumatiky, tak jsem se rozhodla dát mučícím přístrojům druhou šanci.

Váha, se kterou jsem 1.září začala: 95 kg

konec 1. týdne: 92.5 kg

konec 2. týdne: 91.5 kg

konec 3. týdne: 89.6 kg

konec 4. týdne: 89.6 kg

pátek, 5. týden: 88.5 kg

pátek, 6. týden: 87 kg

pátek, 7. týden: 85.8 kg

pátek, 8. týden: 85.2 kg

pátek, 9. týden: 85.2 kg

pátek, 10. týden: 84.6 kg

sobota, 11. týden: 84 kg

pátek, 12. týden: 83 kg

pátek, 13. týden: 83 kg

pátek, 14. týden: 81.8 kg

středa, 15. týden: 81.1 kg

pátek, 18. týden: 79.6 kg

pátek, 19. týden: 79.8 kg

sobota, 20. týden: 79.7 kg

pátek, 21. týden: 79.1 kg

pátek, 23. týden: 78 kg

Takže během 2 týdnů jsem se zbavila kila. Což není až zas tak špatný na to, kolik dortíků jsem snědla a alkoholu vypila :) Ještě se musím přeměřit, jelikož jsem zaznamenala změnu na hrudníku. Nový podprdi, o kterých jsem psala před měsícem, jsou ve stádiu vzadu stáhnout dolů a ve předu nadhodit zpátky. Otrava.

Jo a ostříhala jsem si vlasy. Dlouhý mi prostě neluší. A ještě se bude zkracovat. Profesionálem :)

Jsem zpátky!

Řeknu vám, takovejhle pracovní maraton jsem ještě nezažila.

Poslední lednovou neděli jsem se přesunula do Londýna a kolotoč začal. Sotva jsem si odložila tašku, hned už jsem dostala několik úkolů, udělat tohle, tamhleto, skočit sem, tam, dodělat tohle, vyřídit telefony a mejly, obstarat vše potřebné, nastěhovat 50 exhibitorů, ujistit se, že mají vše, co si objednali, usmívat se na návštěvníky, zjistit proč ten a ten dobrovolník nedorazil, aha- dobrovolník už nepřijde, jelikož je nemocej, tudíž nás je málo a my lítáme jak hadr na koštěti, ale přitom se stále musíme usmívat na návštěvníky a odpovídat na jejih otázky, pak se 50 exhibitorů vystěhuje, což je jeden velkej chaos, na závěr se vystěhuje celá kancelář-znovu všechno zabalit, svézt z druhého patra do přízemí, naložit do náklad'áku, odvézt, vyložit, srovnat, zařadit. V té poslední větě jsem vám ve stručnosti popsala posledních 12 dní.

Dneska je můj první den, kdy mám volno a náramně si ho užívám :)

(foto po sobotní párty. Já s oranžovou šálou, obdivujeme králíka.)

Bylo to náročný, ale já si to neskutečně užívala. Byla jsem ve svém živlu :) Člověk by řek, že po těch 12tkách budu pospíchat do postele, ale prd. Každej večer jsme šli na pivko, než jsem se přesunula ke kámošce, u který jsem přespávala, byla půlnoc, sprcha, říct kámošce všechny zážitky a už bylo půl 3 ráno. Ráno budík zavonil v půl 8, já vstala BEZ PROBLÉMU a druhej den znova. Nechápu, kde jsem brala tolik energie. Denně jsem měla jen 5 hodin spánku (běžně potřebuju 9) a už ráno jsem byla plná energie a nadšení :)

(Slečna důležitá na recepci)

Stravu jsem si moc nehlídala-opravdu na to nebyl čas. Snídaně většinou cestou (banán nebo musli tycinka, kafe). Oběd z kafé baru (sandwich, polívka nebo salát), odpolední svačinka byl nějakej dortík (na dobití baterek :) ) a večeře pivo :D Vody jsem pila minimálně 2 litry a pohybu bylo taky dost-na sezení byl čas jen, s prominutím, na záchodě.

A ještě bych chtěla poděkovat Paulovi, Ondřejovi, Markétě, Oli, Janovi a Lence, kteří se za mnou přišli podívat :)

(Pokud by vás zajímaly i fotky z veletrhu, tak mrkněte na web nebo blog).