V sobotu jsme vyrazili na plánovaný výlet na kolech do Brightonu. Celý den krásně svítilo sluníčko a já byla rozzářená a natěšená. Měli jsme vyrazit v 10 ráno, ale zjistili jsme, že mapa, kterou máme, nevede po celou trasu, tak přítel ještě šel dokoupit tu správnou. Pak jsme zjistili, že by asi bylo lepší mít zajištěné ubytování na konci trasy, tak jsme obvolávali B&B (Bed&Breakfast=postel a snídaně), a až po dlouhé době se nám podařilo najít něco volného a hned u pobřeží, což jsme hned zareservovali. Když jsme konečně vyjeli, tak se mi utrh košík, který vzorně držel 2 roky na předních řidítkách. No ale ještěže se utrh před barákem a ne během cesty. Když jsme přendali věci do batohu, bylo poledne a my konečně vyrazili.
Cyklostezka byla bývalá vlaková trat' (z části vyasfaltovaná, jinak štěrk), takže jsem se těšila na krásnou rovinku. Trasa byla 50km dlouhá, tak sem si myslela, že to po té rovince zvládnu levou zadní. Prdlajs.
Cesta míííííírně stoupala a já mííííírně začínala fuňet a litovat, že mě tenhle výlet vůbec napad. Místy jsme z trati sjeli úplně a vedlo nás to do kopce, pak zase z kopce, chvílemi i po silnici, jindy zase lesem, kde trat' byla moc měkká po předešlých deštích a moje silniční kolo se bortilo do bahna. Stejně tak je silniční kolo velice nepraktické na polní cestě i na louce plné krav (kterou jsme projížděli 3x).
Úsměv a natěšení se každým kilometrem vytrácel a já se nemohla dočkat, až budem na místě. Ze všeho nejvíc mě bolel zadek, a to jsem měla cyklistické kalhoty s "vložkou".
Po 5ti hodinách jsme dorazili na konec cyklostezky. Radování bylo předčasné, jelikož jsme se ještě museli dopravit k našemu ubytování. Které bylo vzdálené dalších 12km!!!!!!!!! To už jsem jen bezmyšlenkovitě šlapala (naštěstí po silnici) a těšila se na zaslouženou vanu a postel.
Ubytování sice bylo u pobřeží, ale ve výhledu na moře nám bránilo přístaviště, sběrna železného odpadu, opravna aut, náklad'áků a lodí, a další příšerné industriální plechové obludy. Ale popravdě, bylo mi to jedno, hlavně, že jsme byli na místě a já si mohla dát vanu, večeři a pak zasloužený spánek :)
Noc byla krušná, dost často sem se budila hlukem rušného silničního provozu před oknem a pak bolestí kolen a namožených svalů.
V neděli jsme si dali snídani a vydali se směr vlakové nádraží. Cestu zpět jsem na kole odmítla absolvovat. I když nohy byly celkem ok (zadek nikoliv) tak bych tu trasu na férovku nezvládla. Vlakem jsme dorazili téměř k domovu, aby jsme se vyhnuli 2. přestupu a dlouhých nedělních intervalů, tak jsme zbylých 5km došlápli na kolech. Poslední kopec vedoucí domů jsem prostě vytlačila.
A zase se těším na zaslouženou vanu a doufejme klidný spánek :)
